Rys iberský
Rys iberský
Život
Dospělý rys iberský žije samotářským životem, jeho území má až 20 km2. Součástí každého teritoria je zdroj pitné vody. Samcovo území se překrývá s teritorii několika samic, a tak může pozorovat, zda není některá ze samic v říji. Přes den polehávají ve stinném úkrytu s výhledem na okolní krajinu, jakmile se zešeří, vydá se rys na lov. Rys iberský se dožívá 13 let.
Páření
Samice pohlavně dospívají v prvním roce, ale do říje přijdou, až mají své vlastní teritorium. K získání teritoria dochází většinou po úhynu starší samice, kdy mladší zabere její místo. Říje trvá jen několik dní a po celou tuto dobu zůstává samec se svou vybranou partnerkou. Přestože se může samice pářit jedenkrát ročně, mívá tři až čtyři vrhy za pět let. Nejčastější doba páření rysa iberského je leden, aby se mláďata narodila v březnu nebo dubnu, kdy je největší počet králíků. Při nízké populaci občas dochází k páření mezi příbuznými rysy, vzniklá mláďata jsou potom náchylnější k nemocem a genetickým vadám. Důležitou roli hrají seznamovací rituály, kdy se rys otírá pomocí licousů o krk a tvář partnera. Po několikadenním páření se opět vrátí ke svému samotářskému životu.
]Mláďata
Samici se po zhruba dvouměsíční březosti obvykle narodí 2 – 3 mláďata, ale jedno z nich se většinou nedožije jednoho roku. Koťata jsou po narození slepá, zcela závislá na matce a jejím mléce. Mláďata si rys schovává do vykotlaného stromu, houští nebo hromady balvanů. Samice se od svých mláďat daleko nevzdaluje a pravidelně je přemisťuje. Poprvé ze svého úkrytu vylézají po dvaceti dnech. Svou sílu, odhad a schopnost lovit si koťata vylepšují hrami a skotačením v blízkosti doupěte. V jednom měsíci začínají mláďata přijímat potravu, co jim matka uloví, v pěti měsících jsou od mléka odstaveni úplně a v osmi měsících jsou schopni samostatného lovu. Jakmile matka přijde znovu do říje, mláďata ji opouští, ale ještě asi dvacet měsíců žijí v jejím teritoriu.
]Lov
Rys iberský loví převážně králíky, kteří představují až 90% rysího jídelníčku. Dospělý rys potřebuje jednoho králíka denně či potravu o stejné energetické hodnotě. Protože králíků ubývá, musí rys lovit i jiná zvířata jako například kachny, mladé muflony, jeleny a daňky. Rys iberský je převážně noční lovec, ale v době nedostatku potravy loví i během dne. Využívá jakéhokoli maskování, aby ho jeho kořist, kterou dlouho pronásleduje, nespatřila. Ke kořisti se přibližuje přikrčený k zemi sérií krátkých skoku, samotný útok je pak velice rychlý. Uloví-li rys větší zvíře, zbytek těla, které nedožere, přikryje trávou a zeminou, aby jej skryl před ostatními predátory, jako například supi a vrány, a mohl si tak na něm pochutnat i později. Jedním z rysích nepřátel je vlk, který ho v době hladu pronásleduje a loví.
[]Ohrožení
Rys iberský neboli pardálový je nejohroženější kočkovitou šelmou na celém světě. V roce 2005 se velikost jeho populace odhadovala na méně než 100 kusů (oproti asi 1 000 kusů v roce 1995) a do dvaceti let mu hrozí úplné vymření. Pokud by se tak stalo, byl by rys iberský první vyhynulou kočkou od dob šavlozubého tygra. Dramatický pokles rysí populace začal v 50. letech 20. století epidemii myxomatózy, která byla zanesena mezi králíky za účelem snížení jejich počtu. V 80. letech přišla další pohroma – epidemie virového zápalu plic. Úbytek rysů byl také následkem rozšiřujícího se zemědělství, výstavby vodních nádrží a silnic, které zmenšovali a devastovali jejich přirozené prostředí. Přestože je dnes lov rysa iberského přísně zakázán, skutečně v bezpečí je pouze v rezervacích. Je loven pro kožešinu a ještě donedávna se rys považoval za lesního škůdce. Často se stávají obětí pastí, které jsou líčené na lišky a králíky, nebo končí pod koly aut.